Velmi rád pročítám stránky literárního měsíčníku Plamen z šedesátých let minulého století. Není to marné ohlednutí. Časopis, který zanikl v důsledku normalizace po “bratrské pomoci” vojsk Varšavské smlouvy, byl v mnohém inspirativní a jsem přesvědčen, že takovým zůstává dodnes. Mám pro to celou řadu důvodů: Byl nejen reprezentativní přehlídkou autorů, kteří později dobývali svými díly svět (namátkou: Josef Škvorecký, Vladimír Páral, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Petr Karvaš, Ludvík Aškenazy), ale také tribunou názorů politických komentátorů, filozofů, dokonce i “obyčejných” čtenářů.

Už před vice než půl stoletím se v něm polemizovalo o hrozbě, kterou představuje ryze konzumní přístup k životu (později se “předpovědi” mnohokrát naplnily: války, krize, etnické čistky, způsobené, podporované, či alespoň tolerované ve vidině mometálního zisku a prosperity “za každou cenu”). Na stránkách Plamene se již tehdy objevovaly varovné hlasy z míst, kde se žilo svobodněji, volněji a nevládla jediná strana.

Při troše nadsázky bychom mohli konstatovat, že jsme měli dost času připravit se na dobu, kdy nás sice “nepovede za ručičku” nějaký “orgán”, ale kdy zmíněnou svobodu a volnost ohrožuje dominance jiných, než vyčíslitelných hodnot. Mohl bych zde citovat řadu myšlenek stále živých, ale zdá se, že momentálně o takovou veřejnou diskusi stojí málokdo (na rozdíl od období, kdy zmíněný Plamen vycházel v neuvěřitelně vysokém nákladu a šel “na dračku”).

Je ovšem zřejmé, že tento stav “oslnění konzumem” nepotrvá věčně, současná generace už prostě neví, co to je “shánět namísto nakupovat” a stanovuje si nové cíle, hledá nové hodnoty, staví se proti maloměšťáckému zápecnictví. Když už jsem se dotkl ohlédnutí za tiskem uplynulých let, doporučil bych (nejen naší a nejen politické) elitě zejména noviny a časopisy z doby před II. světovou válkou. U některých by totiž stačilo jen změnit datum a byly by od dnešních takřka k nerozpoznání. To přece o něčem vypovídá!