V mnoha obcích to vypadá jako při závěrečném spurtu na horské etapě Tour de France. Nemusíme to nijak snižovat. Je přece logické, že opravdu slušní zastupitelé chtějí své působení v pomalu končícím volebním období završit tím, že splní co nejvíce z toho, co voličům slibovali. Pokud bychom chtěli hledat nějaké úskalí, jedno je zřejmé: Populární až populistická gesta, která mohou sice znamenat momentální zvýšení obliby, ale v důsledku rovněž zbytečné výdaje, které už budou splácet nově složené radnice, jimž zůstane “na krku” i starost o získaný či vybudovaný majetek.

Dobře se to říká, obtížněji provádí: Rozum by měl mít převahu nad emocemi – a to i v případě, že je do rozhodování zatahován “předvolební boj”. Tímto přístupem naopak vzniká nebezpečí z prodlení: Šarvátky, slovní přestřelky a obstrukce jsou cestou, jak “prošvihnout” perspektivní příležitost, která se už nemusí opakovat. Naštěstí čas prázdnin “zmírňuje” napětí a odvádí pozornost k příjemnějším starostem: Kam, kdy, za kolik cestovat, upřednostnit odpočinek nebo aktivitu, a podobně. Ve většině mist nastává pauza v jednání zastupitelstev, jakési nadechnutí před vběhnutím do cílové pásky.

Na obvyklou hysterii, “podpásovky”, naschvály, nepodložené očernování soupeře tentokrát nezbude nijak velký prostor, zdá se, že nastal “klid před bouří”. Nicméně: I tato fáze na řadu přijde, stojí za pozornost. Bez rozlišení, kdo má v ruce argumenty a kdo jen tak “poštěkává”, je šance na kvalitní výběr z volebních kandidátů mizivá (nutno zdůraznit, že v případě komunálních voleb žádná výmluva neobstojí, v nich nejde o stranická hesla, ale o konkrétní lidi, jež obvykle osobně známe).

Bořit je vždycky jednodušší (a snad i přitažlivější, atraktivnější) než tvořit. Staré známé rozlišování na “my – oni” (čti: zastupitelé – občané) se zatím vždycky vymstilo. Jedni bez druhých nemají smysl. Bylo by dobré mít to neustále na mysli…