V úterý 1. září zemřel v Olomouci významný kutnohorský rodák a čestný občan města Jiří Louda, český heraldik, autor návrhu současného českého státního znaku. Vedle státních znaků je Jiří Louda autorem více než stovky krajských, městských a obecních znaků a praporů i praporů vojenských útvarů.

V roce 1998 vytvořil Jiří Louda prapor pro rodnou Kutnou Horu. Do svého rodného města, Kutné Hory, zajížděl z Olomouce často, například na sraz abiturientů, opakovaně besedoval se studenty nynějšího Gymnázia Jiřího Ortena a osobně si také přijel 10. října 2006 v doprovodu své manželky převzít do Vlašského dvora diplom o čestném občanství.

„Ano, můj život byl skutečně dost pestrý, občas tvrdý, jindy zase zábavný a pak zase neveselý. Vždycky to bylo setkávání se s věcmi novými a nevšedními, poznal jsem i to, co znamená nesvoboda. Poznal jsem, jaké náhody mění osudy lidí, poznal jsem se s lidmi velice zajímavými a hodnými obdivu, poznal jsem se s lidmi zcela opačného druhu, jimž je lépe se vyhnout. Nevím, který úsek života bych si chtěl zopakovat, a možná, že je opravdu dobře, že to ani nejde.“ (Zdroj: Lukáš Provaz – Čestní občané města Kutná Hora.)

Jiří Louda byl členem Mezinárodní heraldické akademie, Britské heraldické společnosti, Francouzské heraldické společnosti a členem Heraldické komise českého Parlamentu.

Lukáš Provaz - Čestní občané města Kutná Hora: Krátce po svých 86. narozeninách byl 10. října 2006 jmenován čestným občanem Kutné Hory plk. v. v. JIŘÍ LOUDA, dr. h. c. (*1920), účastník II. odboje, heraldik a vexilolog evropského významu.

Jiří Ivan Zdeněk Louda se narodil 3. října 1920 v kutnohorské okresní nemocnici, ačkoliv na rodném listu měl jako místo narození uvedené své bydliště na Smíškově náměstí čp. 584.1 Otec Zdeněk Louda, rodák z Paběnic, byl profesorem kreslení na kutnohorské reálce, matka Anna, roz. Havlíková, zůstávala v domácnosti. Na reálku, kde působil otec, šel studovat i Jiří. Ve volném čase rád sportoval, byl členem Sokola, kde jezdil na koni, a účastnil se také X. Všesokolského sletu v roce 1938. V témže roce maturoval a následně se dobrovolně přihlásil do ČSA k dělostřeleckému pluku.

Vzhledem k politickým událostem a přijetí Mnichovské dohody se ale nástup služby odložil. Jiří Louda se proto zapsal na studia techniky v Praze. V únoru následujícího roku byl povolán do služby a narukoval nejprve k dělostřeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze a poté odešel na důstojnickou školu v Terezíně. S okupací a vznikem Protektorátu byl však propuštěn do civilu. Odešel do Polska, kde chtěl pokračovat v boji proti nacismu. Ještě ale nevypukla druhá světová válka, a Polsko proto neumožnilo vznik československé vojenské jednotky. Jiří Louda proto odjel lodí do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Působil v Alžírsku, ale po vypuknutí války se vrátil do Francie a stal se příslušníkem čs. zahraniční armády. Začal studovat na důstojnické škole, jenže v červnu 1940 Francie prohrála válku s hitlerovským Německem a byla z části obsazena.

J. Louda byl nucen uprchnout lodí přes Bordeaux a Gibraltar do Anglie, kde absolvoval důstojnickou školu a přidal se k výsadkářům. V roce 1942 se měl jako telegrafista v paraskupině Bronse účastnit výsadku nad územím Protektorátu, ale utrpěné zranění mu v tom zabránilo. Od té doby proto pracoval ve zpravodajském odboru československého exilového ministerstva obrany v exilu, a pracoval tak s generálem Františkem Moravcem, rodákem z Čáslavi.

V roce 1945 se v hodnosti podporučíka vrátil Jiří Louda do Československa. V armádě zůstal, o rok později již byl kapitánem a působil např. jako instruktor na dělostřeleckém učilišti v Olomouci. Po Únoru přišel nepříjemný zvrat: Jako účastník západního odboje byl nejprve penzionován a vzápětí, v dubnu 1949, zatčen. Celých 13 měsíců byl protiprávně vězněn na Mírově, aniž byl odsouzen. Po nečekaném propuštění pracoval dva roky u Státních lesů, než získal místo jako knihovník ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, kde pracoval až do ochodu do penze v roce 1976. Historická Olomouc se také stala jeho trvalým domovem. Mezitím se roku 1959 podruhé oženil: Jeho manželkou se stala PhDr. Jaroslava Šustrová, s níž měl svatbu v rodné Kutné Hoře.

Již v poválečné době se začal intenzivně věnovat historii, heraldice a genealogii. Sám této svůj zájem s oblibou označoval jako „vnitřní emigraci“. Za spolupráce významného heraldika PhDr. Karla VI. knížete Schwarzenberga (1911–1986) se mu podařilo vytvořit genealogii všech českých panovnických dynastií, doplněnou stovkami vlastnoručně malovaných erbů. Tuto unikátní práci později také vystavoval v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře. Činnost heraldika se J. Loudovi stala koníčkem a vlastně i povoláním. Stal se autorem či spoluautorem mnoha publikací z české i evropské heraldiky. Patří mezi ně např. Česká města (1964), Znaky československých měst (1972), Znaky evropských měst (1995) či Království české. Erby a rodokmeny vládnoucích rodů (1996). V úvodu k jedné ze svých knih napsal: „Někomu se snad stane – jako se to stalo kdysi mně –, že se mu v mládí dostanou do ruky listy s pestře vymalovanými štíty, na nich se šklebí podivní lvi a rozpjatí orli, vlní se delfíni, září slunce a třpytí se hvězdy, důstojně se rýsují kříže a hrdě se vzpínají jednorožci, diví muži třímají kyje a zahnuté šavle se zasekávají do zkrvavených hlav. A člověku ta strakatá směsice svítících jasných barev a smělých tvarů učaruje a zmocní se ho, člověk se začne zajímat, co to všechno znamená, (…) a než se naděje, propadne těm obrázkům docela a je z něj vážný zájemce o heraldiku.“2 Autorovo monumentální dílo představuje kniha Lines of Succession. Heraldy of the Royal Families of Europe (1981). Vznikla ve spolupráci s Michaelem Maclaganem, vyšla opakovaně v anglickém a francouzském vydání a obsahuje na 2500 malovaných erbů evropských panovnických rodů. J. Louda za ni byl dokonce oceněn medailí Bickersteth Memorial Medal, udělovanou Institutem pro heraldiku a genealogii se sídlem v Canterbury. A předmluvu k francouzskému vydání téže knihy, jež nese název Les Dynasties d’Europe. Héraldique et généalogie des familles impériales et royales. Tableaux généalogiques et dessins héraldiques (1984), dokonce napsal arcivévoda dr. Otto von Habsburg (1912–2011), poslední korunní princ Rakousko-Uherska.

Po sametové revoluci byl Jiří Louda plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Na žádost tehdejšího prezidenta republiky Václava Havla vytvořil v roce 1990 nejprve znak československé federace a prezidentskou standartu. A když se Československo rozdělilo, vytvořil velký a malý státní znak a prezidentskou standartu i samostatné České republice. Návrh byl totožný s tím, který připravil již v roce 1968 při schválení zákona o federaci, ale který tehdy nebyl realizován.

Vedle státních znaků je J. Louda autorem více než stovky krajských, městských a obecních znaků a praporů i praporů vojenských útvarů, např. znaku měst Havířova a Bohumína či Olomouckého kraje. Namaloval také erby všech nositelů Podvazkového řádu, který se uděluje jako nejvyšší vyznamenání britským občanům, a maloval i znaky rytířů Bodlákového řádu. Vytvořil si i svůj znak osobní, obsahující heslo Quo fas et gloria ducunt (Kam vede právo a sláva). Sám k tomu ale dodává, že se řídí ještě jedním moudrým heslem: „Žádný národ neuteče svým dějinám. Toto heslo je naším národním osudem, to říkal už Palacký. Naše dějiny jsou neustálé stýkání a potýkání s Němci, tomu neutečeme. Nemůžeme udělat tlustou čáru za minulostí (…) Národ, který se nehlásí ke své historii, nemá právo na existenci. Národ bez historie nemůže existovat.“

Plk. Louda je nositelem řady vyznamenání, např. Československého válečného kříže či vojenské medaile Za zásluhy. V roce 2000 převzal na Pražském hradě z rukou prezidenta republiky medaili Za zásluhy II. stupně. Univerzita Palackého mu za celoživotní heraldické dílo udělila v roce 2004 čestný doktorát filozofie a obdržel také cenu Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury za rok 2007. O dva roky později byl také v Olomouci z rozhodnutí prezidenta České a Slovenské obce dělostřelecké pasován čestným rytířem dělostřelectva. Plk. Louda se může rovněž pyšnit členstvím v mnoha prestižních mezinárodních heraldických institucích. Byl členem podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny PČR a v roce 2000 se stal jako první Čech akademikem Mezinárodní heraldické akademie.

V roce 1998 vytvořil Jiří Louda prapor pro rodnou Kutnou Horu. Parlamentní podvýbor ho bez problému schválil, přesto městu trvalo neuvěřitelných sedm let, než jej nechalo opravdu vyrobit.  Do Kutné Hory pan plukovník zajížděl z Olomouce často: Byl zde například na srazu abiturientů, opakovaně besedoval se studenty nynějšího Gymnázia Jiřího Ortena a osobně si také přijel 10. října 2006 v doprovodu své manželky převzít do Vlašského dvora diplom o čestném občanství. „Ano, můj život byl skutečně dost pestrý, občas tvrdý, jindy zase zábavný a pak zase neveselý. Vždycky to bylo setkávání se s věcmi novými a nevšedními, poznal jsem i to, co znamená nesvoboda. Poznal jsem, jaké náhody mění osudy lidí, poznal jsem se s lidmi velice zajímavými a hodnými obdivu, poznal jsem se s lidmi zcela opačného druhu, jimž je lépe se vyhnout. Nevím, který úsek života bych si chtěl zopakovat, a možná, že je opravdu dobře, že to ani nejde.“