Ze zprávy MŽP o stavu našeho životního prostředí: „Pokračují zábory zemědělské půdy a dochází k fragmentaci krajiny. V letech 2000–2013 se zvýšil rozsah zastavěných a ostatních ploch o 3,5 procenta (28,7 tisíc hektarů) a ty tak překročily už 10 procent území republiky.“ Zpráva je uvedena znepokojivým titulkem: „Naše země se měni v betonovou placku“.

To je jistě (prozatím) přehnané, ale přece jen to o něčem vypovídá. Nemusíme putovat do těch nejponičenějších oblastí, stačí rozhlédnout se kolem sebe. Kolík půvabných strání, hnízdišť ptáků, lovišť dravců, domova vzácných živočišných i rostlinných druhů nenávratně zmizelo přímo v našem okolí, kolik alejí, sadů, polí, luk a lesů muselo ustoupit „pokroku“: Obřím logistickým centrům (česky: skladištím), silnicím, továrnám, nákupním střediskům, shluku honosných vil nebo činžáků.

Dnes už by byl venkovský doktor z filmu Vesničko má středisková asi na pochybách při svém konstatování: „To není země, to je zahrádka...“ My ta skladiště, bydliště, fabriky i silnice potřebujeme, lze namítnout celkem po pravdě. Nemůžeme zůstat sto let za opicemi. To je toho. Zmizí nějaký brouček nebo kytička, no a co? Boj s moderní zástavbou je tak jako tak předem prohraný, proč si tedy hrát na nějakého Dona Quichota? Zamysleme se trochu. Deset procent, to je desetina. Desetina celého státu. Každý desátý metr plochy České republiky už nějak „slouží“ člověku - nedýchá, nekvete, neprodukuje kyslík, nevoní, nezadržuje vodu při jarním tání, nežije podle odvěkých přírodních zákonů, ale je spoután, ukázněn, zotročen.

Máme na to být pyšní? Naplňujeme tím lidské touhy po naprostém podmanění světa? Nebo se máme strachovat, že si podřezáváme větev, na které se nám zatím celkem pohodlně sedí? Signály z mnoha míst ukazují, že nebezpečí je nemalé: Deštné pralesy mizí, ledovce tají, znehodnocení zbylé orné půdy je vyvažováno pomocí chemie, atd. V hlavě mě straší vize titulků z 22. století: Turisté, přijeďte k nám obdivovat nádherný výhled na krásné logistické centrum! Vyjděte si na procházku kolem podzemního kanálu (bývalé řeky). Přivoňte k volně přístupným moderním zdrojům vůní tam, kde kdysi kvetly obyčejné kytky... To je ale pitomost, řekne si mnohý z vás. Jistě, je - a jaká! Avšak: Rozhlédněte se, porovnávejte a hlavně čiňte kroky, aby to pitomostí zůstalo navěky!