Žvanění, žvásty, tlachy, plky – to vše je bezesporu jedním z nejcharakterističtějších znaků našich dnů. Porozhlédněme se: Sportovní přenos se neobejde bez strojených přirovnání, jejichž vymýšlením komentátor jistě strávil nejednu bezesnou noc. Aby toho nebylo málo, má „k ruce“ ještě odborníka, kterému to sice kdysi dobře kopalo (běhalo, skákalo), nicméně rétor právě není.

Televizní cestopis už nevystačí s popisem míst, zážitků a příhod, ale prostě „musí“ být provázen laškováním průvodců - zvláště oblíbenou kategorií je jejich vzájemné upozorňovaní typu „domorodci nežerou děti, nýbrž rádi tančí“, „na hrušni nerostou banány“, atd. (tedy něco, o čem by nás ani nenapadlo uvažovat).

Podobné je to při předávání všemožných cen, při uvádění koncertů nebo zpráv (zde převažuje familiární tón: „Tak Vašku, řekni nám, jak se pozůstalý cítí“ - „Tak, Miládko právě jsem hovořil se sousedem zavražděné, s níž se naposledy viděl před třiceti lety...“). Neustálý výron neutrálních a zbytečných slov je podpořen hojným využíváním mobilních telefonů.

První specialitou těchto hovorů je, že z drtivé většiny mohou být uskutečněny o pár minut později tváří v tvář, druhou, že obvykle s obsahem seznamujeme kolemjdoucí, spolucestující, atd. Umění plynně (a dlouho) hovořit a nic neříct patří zjevně k „řemeslu“ politika – připomeňme si různé debaty a besedy. Pokud je vydržíme sledovat a zkoušíme najít smysl, zjistíme, že to není možné (v hromadě frází je hledání stejně beznadějné, jako snaha nalézt jehlu v kupce sena).

Když je slov moc, přestáváme vnímat jejich váhu. Tam, kde předkové vystačili se strohým: „ano – ne“ (protože cítili, že slib opravdu zavazuje k činům), jsou dnes sepisovány obsáhlé smlouvy, z jejichž tónu je cítit, že prioritně vytvářejí prostor k úhybným manévrům. S tím se každý z nás setkal: „Podle dohody to skutečně mělo být tak a tak, avšak penále nelze vymáhat, neboť dle jistého výkladu (z určitého pohledu) to přece může být i jinak“. Nebezpečí je zřejmé a spočívá v nepřímé úměře: Čím víc si toho řekneme, tím méně si rozumíme...