Historie města Čáslavi je spojena s mnoha významnými postavami našich dějin. Jednou z takových je bezesporu i Matouš Ulický, čáslavský kaplan pod obojí, jehož životní příběh se do dnešní doby dochoval hlavně pro jeho krutý konec, kdy skončil v rukou kata. Stalo se tak právě v Čáslavi, 11. září roku 1627. V minulém týdnu tedy od této události uplynulo přesně 390 let, což se stalo vhodným momentem k připomenutí odkazu tohoto muže, který se nezalekl a ve své víře a přesvědčení vytrval i přes mučení až do násilné smrti.

Matouši Ulickému byl při zmíněné příležitosti v Čáslavi věnován poměrně rozsáhlý prostor, a to hlavně díky odborným znalostem doktorky Jany Vaněčkové, pracovnice kutnohorského státního okresního archivu, která se tímto tématem podrobně zabývá. O svoje získané informace se v pondělí 11. září podělila s dětmi ze základní školy na Žižkově náměstí a o den později v prostorách přednáškové místnosti čáslavské městské knihovny také se všemi ostatními zájemci z řad veřejnosti. Úterní přednáška se uskutečnila pod hlavičkou Muzejního a vlastivědného spolku Včela Čáslavská.

Ačkoliv byla pondělní přednáška pro děti samozřejmě přizpůsobena jejich možnostem a orientaci v historickém kontextu, doktorku Vaněčkovou podle jejích vlastních slov zaujal zájem malých posluchačů a některé otázky ji dokonce překvapily. "Jedna dívka se zeptala, kolik bylo Matouši Ulickému v době popravy let. Musím konstatovat, že to vlastně přesně nevíme, protože žádné známé zdroje datum jeho narození neuvádějí. Předpokládáme ale, že zemřel přibližně ve věku padesáti let," shodla se s názorem doktora Filipa Velímského.

V úvodu přednášky zasadila doktorka Vaněčková konkrétní příběh Matouše Ulického do historického kontextu třicetileté války, a to jak z pohledu města Čáslavi, tak i obecného napětí mezi katolíky a nekatolickým obyvatelstvem. S válečnými událostmi jde ruku v ruce také (dnešními slovy) ekonomická krize. "S útiskem ekonomickým docházelo i k násilné rekatolizaci. Tehdy byl v Čáslavi v kostele sv. Petra a Pavla děkanem Jiří Nymburský, který dostal v roce 1619 nebo 1620 ´k ruce´ právě Matouše Ulického. Ten sem přišel z moravského Kostelce na Hané. Byl to kněz vzdělaný a literárně činný, který se v Čáslavi oženil, a kdyby nepřišly události třicetileté války, mohl zde žít poměrně spokojeným životem. Záhy se však ukázalo, že zde pobyt nekatolických kněžích prakticky nebude možný," vysvětlila doktorka Vaněčková.

V roce 1621 je Jiří Nymburský odstraněn a za něj káže a vedl mše právě Matouš Ulický. V roce 1623 odešlo mnoho nekatolických kněží do emigrace a také Matouš Ulický pobýval přibližně tři roky mimo Čáslav. Po svém tajném návratu však byl zatčen a jeho další osudy již vedly k jistému konci. 

V další části přibližně hodinového programu se posluchači mimo jiné dozvěděli o přiznání Matouše Ulického k autorství velmi radikálního provolání, jež u něj bylo při zatčení nalezeno a jímž se snažil oslovit nekatolíky a vybízel obyvatelstvo měst a drobnou šlechtu k povstání se zbraní v ruce, napadal a zesměšňoval i papeže, což bylo na tu dobu velmi odvážné. Jednalo se celkově o politickou záležitost. Po svém zatčení byl Matouš Ulický dvakrát krutě mučen a poté odsouzen k trestu smrti.

Jeho mučení přihlíželi pražští hejtmané i mimořádný komisař Pavel Michna z Vacínova, který na mučení i výslechy spolu s dalšími dohlížel.

"Jedenáctého září odešel Matouš Ulický v doprovodu vojska Brodskou branou na předměstí města na popraviště. Víme také, že po cestě vojáci hlasitě bubnovali, aby přehlušili jeho modlení, a nikdo s ním nemohl promluvit. Lidé se ani nesměli dívat z oken, protože i tam mířili vojáci svými puškami, připraveni vystřelit.

Na popravišti za městem se jej ujal kat, který Matouši Ulickému nejprve uťal pravou ruku, jíž podával kalich, poté mu byla uťata hlava, jeho tělo bylo rozčtvrceno a napícháno na kůly. Šlo o hrůzostrašné divadlo, kam bylo ´nahnáno´ obyvatelstvo města, protože se v takovýchto případech vždy zároveň jednalo o zastrašování všech ostatních, kteří tak viděli, jak dopadají ti, kteří se protiví císaři. Ostatky Matouše Ulického bylo zakázáno pohřbít a musely být vystaveny po celý rok. Traduje se, že proto, že zemřel pro svoji víru, jeho ostatků se po celý rok nedotkli ptáci ani zvěř. To mělo dokazovat nesmyslnost jeho smrti," přiblížila životní osudy Matouše Ulického posluchačům v zaplněné přednáškové místnosti čáslavské městské knihovny doktorka Jana Vaněčková   

Památku Matouše Ulického do dnešních dob připomíná jak památník na čáslavských "stínadlech", tak i pomník, vystavěný poblíž míst jeho působení, tedy u kostela svatých Petra a Pavla.