Ocitnout se na okamžik v záplavě rostlin subtropického i tropického pásma mohou zájemci i nedaleko Kutné Hory, na zámku Kačina. Nejvýznamnější stavba empírové architektury v Čechách, kterou si nechal v letech 1806 až 1824 vystavět jako své reprezentační sídlo Jan Rudolf Chotek, se může pochlubit řadou na svou dobu pokrokových záležitostí. Vedle unikátní chotkovské knihovny umístěné v sále se sloupovým ochozem, divadla, jež mělo na svou dobu neobvyklé podlahové vytápění jeviště, otázky badatelů i nadále vyvolává důmyslné zařízení, které v minulosti hnalo vodu do kopce a zajišťovalo zásobování zámku vodou. Dostatek vláhy tak mělo i zámecké zahradnictví, které na Kačině vzniklo na přelomu 18. a 19. století a skleník, jež je v současné době vyhledávaným odborníky na botaniku nejen z České republiky.

"Původní skleník - oranžerie s množírnou, postavený v 30. letech 19. století díky zálibě Chotků v cestování a exotických rostlinách, které si ze svých cest i přiváželi, se nedochoval. Částečně je zachycen na vyobrazení z 19. století. Když jsme připravovali obnovu skleníku, při skrývce zeminy byly odhaleny jeho původní základy," uvedl PhDr. Pavel Novák z Národního zemědělského muzea Kačina s tím, že Jan Rudolf Chotek, spoluautor koncepce zámeckého parku, byl vlastně prvním, kdo do České republiky dovezl modříny, které jsou nyní rozšířeny po celých Čechách a také jedlé kaštany, jež vysazoval hlavně kvůli lesní zvěři. "V 19. století tu byly velké háje jedlých kaštanů.

Rostliny a dřeviny dovážel Rudolf Chotek většinou z Jižní Evropy, Tyrolska, kde měl úzké vazby," podotkl PhDr. Novák a doplnil, že záznamy o tom lze vysledovat z materiálů, které po sobě hrabě zanechal, korespondence, apod. "Skleník Chotkové využívali k pěstování subtropických rostlin. Ty, které mohly být přes léto venku, zdobily zámecký park. Podle dobových obrázků zámku Kačina měli Chotkové pod každým sloupem rostlinu pomerančovníku," podotkl PhDr. Novák. Čerstvé ovoce ze skleníku bylo oživením zámecké kuchyně a chloubou před hraběcími hosty. Spolu se zámeckou zahradnicí ing. Annou Rajchmanovou o skleník pečuje Roman Kváč, nadšený botanik z Kutné Hory. Po svém civilním zaměstnání tu prací ve skleníku tráví veškerý volný čas. Romana Kváče jsme požádali o rozhovor:

Jaká je současná podoba skleníku a jak je rozdělen?

Skleník je podle teplotních parametrů rozdělen do tří pásem. První část je temperovaná, odpovídá subtropickému pásmu. V zimě se v ní udržuje teplota mezi 10 až 15 stupni. Druhá část je tropická, odpovídající tropickému pásmu, především tropickému deštnému lesu. Poslední částí skleníku je chladné oddělení, které odpovídá vysokohorskému tropickému lesu a oblasti mediteránu. Základy skleníku jsou zděné a zapuštěné do terénu. Tím, že je podlaha asi metr pod úrovní země, v létě brání přehřívání skleníku, situovaného na jih a v zimě tu zemina nepromrzá. Proto je možné rostliny pěstovat ve volné výsadbě a ne jen v květináčích, jak tomu v některých sklenících bývá. O obnovu oranžerie se zasloužil bývalý ředitel Zemědělského muzea ing. Antonín Hájek, vášnivý botanik, který původní skladbu rostlin směřoval především k faktu, že zámek patří pod zemědělské muzeum. Jsou v něm umístěny především užitkové plodiny tropů a subtropů celého světa. Podařilo se mu do skleníku vrátit spoustu zajímavých rostlin, opravdových botanických rarit.

Které rostliny tu návštěvníci mohou vidět?

Vyjmenovat všechny rostliny by bylo náročné, proto zmíním ty nejdůležitější - citrusy (mandarinka, pomeranč, grep, citron, kumkvát), datlovník, aloe, eukalyptus, korkovník, kaučukovník, kolokázie, což je jedovatá aronovitá rostlina, jejíž hlízy, známé jako Taro, se dají při zachování určitých pravidel konzumovat. Dále tu roste ságová palma, banánovník, rýže, kaktus opuncie a pytahaya, granátové jablko, rajčinka, japonská kdoule, mučenky, smokvoň, neboli fíkovník. Z koření můžeme jmenovat rozmarýn, vavřín, vanilku, pepřovník černý.

Poměrně velké zastoupení tu mají okrasné dřeviny - araukárie, slizoplod, krotony, kamélie, fíkusy atd. Zapomenout nesmím na růži, již vyšlechtila hraběnka Chotková, které se říkalo Růžová Grófka. Kultivar zmíněné růže nese jméno Maréchal Niel, v Čechách známá jako Maršálka. Oranžerie je místem, kde je také velké množství kapradin a kvetoucích rostlin jako jsou čínské kosatce, cibuloviny z čeledi amarylkovitých, streprokarpy, anthuria, lopatkovce, voskovky, begonie a mezi zajímavosti patří vzrostlé cykasy. Musím zmínit i pelargonie, které se těšily oblibě Chotků, kteří se věnovali i jejich šlechtění. Ve skleníku najdeme řadu zástupců sukulentních rostlin, epifytů a také orchideje, vodní a bahenní rostliny.

Ve skleníku jsou i nádrže a akvária s rybičkami...

Ve skleníku se nachází jedno velké akvárium a tři vodní nádrže, v nichž chováme ryby. Zlaté karásky v jezírku v temperované části, závojnatky ve dvou nádržích v tropické části, v té je umístěno i akvárium s pavími očky, mečovkami, čichovci a dalšími. V sezoně do skleníku nasazujeme pro zpestření prohlídky některé druhy pakobylek. Ve skleníku jsou optimální podmínky pro velké množství rostlin a nejen pro ně. V zeleni se daří velkému množství škůdců, například vlnatkám, mšicím, molicím a dalším. Škůdci lákají i dravý hmyz, střevlíky, vosy a pavouky. Kde je dost hmyzí potravy, jsou také lovci z řádu obratlovců. Díky vysoké vlhkosti a vodním plochám ve skleníku se nám tu drží ropuchy, skokani a vzácnější rosnička zelená. Zmiňované druhy žab lákají také užovku, která občas sklepník navštěvuje a loví tu žáby.

O rostliny se musí pečovat celoročně...

Po zimě, kdy se tu nedá moc dobře větrat a množí se plísně, musíme všechny rostliny omýt a připravit na sezonu. Skleník, který je součástí průvodcovského okruhu, je relativně malý, ale práce je tu hodně. Součástí je i venkovní bylinková zahrádka s kamennými slunečnými hodinami a po rekultivaci parku tu vznikla i babiččina zahrádka, kterou plánujeme osázet zeleninou, zemědělskými plodinami jako je len, čočka, pohanka. Z výzkumného ústavu, kde se věnují šlechtění obilnin, se mi podařilo sehnat odrůdu pšenice, která se pěstovala za první republiky. Nebyla vysoká jen po kolena, jak ji známe dnes, ale skoro jako kukuřice. Myslím, že je docela zajímavé ukázat plodiny, které se dříve pěstovaly. Jezdí sem spoustu školních zájezdů. Zámecká zahradnice tu má hodně práce. Jsem rád, že můžu svým dílem přispět a pomáhat.

Jak jste se k této práci dostal?

Před třemi lety přes svou sbírku orchidejí… O skleníku na Kačině jsem věděl a protože mě botanika zajímá, byla to pro mě obrovská výzva. Část mé sbírky se sem přesunula. Květy orchidejí rozjasňují skleník v době, kdy většina užitkových rostlin nekvete. V současné době jsou kvetoucí orchideje zapůjčeny na výstavě v botanické zahradě v Praze. Od dubna budou opět k vidění na zámku Kačina. Při příležitosti zahájení sezony se 19. dubna uskuteční již třetí ročník výstavy orchidejí, které se zúčastní pěstitelé z různých koutů České republiky.

Specializujete se na orchideje, vyznáte se v bylinkách, rostlinách...

Pocházím z vesnice. Rodiče pracovali v zemědělství, což byla práce od rána do večera. Hodně času jsem trávil s babičkou, která mě toho hodně naučila. Když se člověk odstěhuje do města, tyto věci mu chybí. Je příjemné se po práci sebrat a trávit volný den tady. Při práci, která mě baví, se odreaguji a utřídím myšlenky. Samozřejmě nesmím zapomínat i na svou rodinu a ženu.

Je nějaká rostlina, kterou byste rád pro skleník získal?

To je těžká otázka, těch rostlin by byla spousta. Jsem velice rád, že se nám nedávno pro skleník podařilo získat kakaovník pravý, který tu v minulosti rostl a plodil.

Děkujeme za rozhovor.