Kutná Hora nemohla zůstat stranou a Noc kostelů na mnoha místech rozezněla zvony, hlasy (sbory i jednotlivce), varhany,  uvedla pásma modliteb, koncerty a poskytla i příležitost ke ztíšení a meditaci – od chrámu sv. Barbory, přes katedrálu Sedlec, kostel sv. Jakuba, až ke kostelům předměstským a venovským.

Nemohli jsme být všude a tak jsme pro vás vybrali kostel Panny Marie Na Náměti v Kutné Hoře (jako jednu z barev pestré a přitažlivé palety): Zde došlo k velmi zajímavé a podnětné konfrontaci obrazových Křížových cest (zhruba sto let staré, která koncem 19. století nahradila původní, jež byla zničena požárem a současné, již vytvořila opět asi po stovce roků ak. malířka Jitka Jelínková, o jejímž talentu i umění zpodobnit charaktery se přesvědčujeme už řadu roků).

Hned úvodem můžeme konstatovat, že obě díla mají mnoho společného, že symboly, smysl, podobenství žádný časový úsek nesmazal.

O Křížových cestách obecně (ale i konkrétně o těch, které jsme měli bezprostředně před očima) promluvil odborně a přece přitažlivě, s velkou dávkou vcítění i darem oslovit přítomné a dokonce inspirovat je k dalším a dalším reakcím Bc. Ondřej Holý – pokud vás téma zajímá, měli jste přijít, za všechny informace i úvahy jen jedna jeho věta: Křížová cesta je zobrazení cesty od bodu odsouzení k ukřižování, ale také naší životní poutí od narození ke smrti. Jeho slova doplnila studentka GJO Kutná Hora Denisa Nováková, která citovala zamyšlení místní farnice Jany Zelenkové k jednotlivým zastavením.

Nejsem si jist, zda je v kostele vhodné tleskat či nikoli, ale považuji za vhodné konstatovat, že když naše prohlídka  Křížových cest v kutnohorském kostele Panny Marie Na Náměti skončila, potlesk zazněl: Upřímný, vděčný, bezprostřední.