Velikonoce, největší křesťanské svátky, mají i „pohanský“ protipól, kterým je v našich zeměpisných šířkách a délkách vítání jara a s ním spojené veselení a hodování (žel, stále více i do těchto sfér proniká také bezduché konzumování). Lákadlem pro milovníky novodobých atrakcí, připomínajích v některých pasážích kulisy sci – fi filmů i klasických stánků, střelnic, houpaček, krámků a kolotočů, jídla, pití (obojí doslova z celého světa, od Indie a Číny přes Rusko či Španělsko až k Maďarsku a domácím produktům), hlasitého vyřvávání reklamních sloganů i nepřetržitého přídělu chraptivě zbarvených šlágrů je Sedlecká pouť, k níž zblízka i daleka, tuzemska i zahraničí putují desítky tisíců návštěvníků. Vzhledem k převážně jasné azurové obloze i blahodárným slunečním paprskům jich letos bylo snad ještě víc, než obvykle: Dav pomalu postupoval od kapličky na okraji města směrem k sedlecké katedrále, vířil, bavil se, pokřikoval, jásal, sytil se, popíjel, mlsal, nechával se vyděsit v strašidelném zámku, vystřelovat k oblakům, shlížel dolů z obřího ruského kola na pouť i širé okolí (až k detailům Železných hor a ještě dále), utrácel naspořené koruny, na nejistých nohou sestupoval z monster, jež se rychle otáčela, zdvihala a klesala – v podstatě od rána do noci (kdy dostávala pouť zase jiné barvy, odstíny, světlené efekty) po všechny dny a večery od 19. do 22. dubna. A pak náhle vše oněmí, zhasne, utichne, lidé (zejména ti, kteří bydlí v nejbližším okolí) si oddychnou, v duchu sečtou výdaje, asi trochu zanadávají na „vyhozené“ peníze i některé nepříjemné průvodní jevy (pozor na kapsáře, podvodníky a opilce!)...a v drtivé většině se začínají těšit na Sedleckou pouť 2020! -hos-