Od 5. do 20. října 2017 budou moci zájemci o moderní historií  shlédnout v kutnohorském Spolkovém domě unikátní výstavu fotografií, amatérské filmové techniky a postprodukčního zařízení, odborné literatury a časopisů z šedesátileté historie práce filmových amatérů v Kutné Hoře (vernisáž 5. 10. od 17.00, úvodní slovo odborníci z federace neprofesionálních filmařů).  

 Ano, je to již šedesát let od doby, kdy v Kutné Hoře v roce 1957 vznikl při tehdejším Závodním klubu ROH Rudné doly Kaňk první filmový klub, jehož iniciátorem byl tehdy známý kutnohorský fotograf Ilja Bojanovský, který později jako profesor FAMU v Praze nadále filmové amatéry v našem městě podporoval. Prvním vedoucím tohoto klubu byl František Vrátný  -  jinak pracovník Rudných dolů na Kaňku. V tomtéž roce vznikl i studentský filmový kroužek AUF /Amatérský úzký film/. Ten se však záhy odchodem jeho členů na vojenskou službu rozpadl. Skutečné větší amatérské filmové studio vzniklo až v roce 1964 při tehdejším největším podniku ve městě,  SVA.  Jeho závodní klub vybavil filmové amatéry již velmi dobrou poloprofesionální technikou. Vedoucím studia byl Zdeněk Vrba,  Po jeho odchodu ho vystřídal Jaromír Procházka - dnes známý fotograf a kameraman. U rozvoje amatérského filmu v Kutné  Hoře stálo i okresní kulturní zařízení  - Dům kultury a vzdělání J. K. Tyla. Jeho tehdejší okresní metodik Emanuel Frisch založil zpočátku malé filmové studio, které se však záhy rozrostlo ve velkou základnu s vlastními prostory.  Prvním vedoucím byl Bohuslav Kučera, který později  Frische  ve funkci vystřídal a v roce 1970 spojil obě doposud samostatná studia (tedy SVA a DKV) v jeden celek, který měl od obou zřizovatelů lepší finanční prostředky a tím se zdokonalovala i filmová technika.

 Právě sedmdesátá léta byla pro rozvoj amatérského filmu v Kutné Hoře rozhodující. Filmoví amatéři se zapojili do velmi významné kronikářské práce pro město. Vznikaly tak desítky dokumentů, které jsou cenné i v dnešní době. Úspěchy na celostátních a zahraničních soutěžích, které kutnohorští tvůrci zaznamenávali, přispěly i k velkému rozvoji tohoto zájmového oboru v celém okrese, kde vznikla řada klubů i v menších obcích, neboť - jak se říká -  příklady táhnou. Kutnohorsko v té době mělo vlastně tři velká filmová studia - vedle Kutné Hory to byli filmaři ve Zruči n/S a v Sázavě. Ve střediskových obcích při osvětových besedách natáčeli filmoví amatéři, proškolení právě v Kutné Hoře. A protože kutnohorská filmová základna byla velmi dobře prostorově i technicky vybavená - vzniklo zde záhy metodické centrum pro celý kraj. Nu a v roce 1971 i první Kino amatérských filmů v Československu - tedy zařízení, které uvádělo amatérskou filmovou tvorbu z celé republiky. Brzy vznikaly i zahraniční programy. Kutnohorští tak vytvořili ojedinělou zahraniční spolupráci s polskými, maďarskými a německými filmaři. Společná filmová hraná díla tak byla motorem pro vlastní činnost a hlavně kvalitu tvorby.

V porevolučním čase roku 1989 se filmoví amatéři zapojili do natáčení hektického dění, ostatně své zkušenosti z dramatických období již měli z roku 1968, kdy řada z nich zaznamenávala tragické události 21. srpna i v Kutné Hoře. Amatérský film po "sametové" revoluci ztratil své zřizovatele a musel se postavit na vlastní nohy. Zkušení filmaři zakládali profesionální studia - nová videotechnika umožňovala i úplný technický zvrat v práci a tak nezbývalo než založit nový klub.

První  kutnohorský starosta po roce 1989 Ing. Jaroslav Benada položil organizační základy k vytvoření Videoklubu Kutná Hora. Jeho předsedou se stal Josef Slavíček - známý kutnohorský fotograf a výtvarník. Finanční i prostorovou základnu zastřešilo nově vzniklé VIDEOFILM STUDIO KUTNÁ HORA,  které jako provozovatel kabelové televize v Kutné Hoře mělo i prostory a techniku. Postupně se právě zkušenost a dlouholetá praxe ukázaly potřebnými i v profesionální práci.

A jak si vede vlastně amatérský film dnes? Slovo amatérský nahradilo neprofesionální a současní majitele videotechniky mají možnost každoročně změřit své síly v krajské soutěži ve Zruči nad Sázavou. O tom, že jejich výsledky zdárně navazují na úspěchy předchůdců, svědčí první a druhé ceny na celostátních i v zahraničních soutěžích. Zajímavá je především práce s mládeží - kterou příkladným způsoben naplňuje Václav Veselý, kterému se podařilo v Tylově divadelní školičce opravdu zaujmout mládež pro audiovizuální tvorbu tak, že výsledky jejich práce je vynesly až na světový festival UNICA. A tak o budoucnost neprofesionálního filmu rozhodně nemusí mít v Kutné Hoře nikdo žádnou obavu. A ti staří - veteráni - se dál věnují kronikářské práci. Sice již nesoutěží, ale jsou platnými partnery svým bývalým kolegům, kteří už jako profesionálové vystudovali filmovou vědu a určitě ve světě nezapadli  - kameramani Ivan Skopec, Tomáš Dusil, Jaromír Procházka a Bohuslav Kučera. A tak se vracím tak trochu na samotný začátek dnešního zamyšlení - k duchovnímu otci celého dění, panu profesoru Iljovi Bojanovskému, který to všechno začal a byl u toho do posledního času svého života. My, co jsme u něho studovali, nebo se jen stali jeho přáteli víme,  o čem je řeč...