Nebyla to jejich válka, zněl titulek nad článkem o obětech sestřeleného letadla na Ukrajině. Řekl bych, že jsme se všichni přesvědčili (nejvíc samozřejmě blízcí a příbuzní tragicky zesnulých), že přece jen byla. Že konflikt v jakkoli vzdálené zemi se nás všech dotýká, podobně jako se před II. světovou válkou bojovalo “v Madridu o Prahu” (byť to bylo sebevíce zpochybňováno). Nad celým tím ukrajinským děním se jako nevábný obláček vznáší kšeft, kšeft s ropou, nerostným bohatstvím a především se zbraněmi: náboji granáty, raketami “obrannými” i útočnými, bombami, minomety, samopaly, atd.

Další podlý obchod je veden s lidskými city, s využitím nacionalistických provolání, připomínek temných stránek historie, nesplnitelných slibů. Táž Anglie, která roli Ruska výrazně odsuzuje, mu prodává zbraně. Totéž Rusko, kterému tolik leží na srdci “demokracie a lidská práva” zjevně podporuje bezohledné odpůrce Porošenkova režimu (přihrávajícímu ovšem necitlivou nacionální politikou olej do ohně). Francie právě v těchto dnech potvrdila, že Rusku poskytne (to dá rozum, že ne za hubičku) bojová plavidla. Příliš pozadu nezůstávají Německo, Itálie a Česká republika (!).

V podstatě pár roků po zhroucení “železné opony” tu máme hmatatelný důkaz, že napětí, vyostřené situace, aféry (ať již skutečné či přibarvené) určité sortě mocných našeho světa velice vyhovují. Kde nějací “separatisté” sehnali nejmodernější bojové systémy?

Kde je koneckonců sehnal Saddám Husajn, Usáma Bin Ládin, Pol Pot, Noriega, Somoza? Kde (a komu za ně platí?) Demokratická republika Kongo bere nové a nové zbraně, jež zabíjejí další a další lidi v nejkrvavějším konfliktu od II. světové války, dávno po podepsání příměří (1999)?

Rozdíl mezi proklamacemi a skutky je propastný. Kdo z lidí, věřících v poučení z historie, by si pomyslel před 69 lety (kdy byla zmíněná světová válka ukončena), že cena za mír bude tak vysoká – hmotně i morálně?