Petr Havlíček se narodil 9. listopadu 1988 v Kutné Hoře a právě vydává své debutové album.
Vinci, lidi tě znají převážně jako režiséra hudebních videoklipů. Už málokdo ví, že jsi také sám muzikantem. Jak jsi se vlastně dostal k písničkaření?
Je to tak, že muziku jsem dělal už od malička. Hodně jsem hrával jako děcko na klavír a v pubertě jsem řezal do elektrický kytary, kterou jsem si koupil za peníze z brigády. Skládal jsem metalový balady pro svoje platonický lásky. A měl jsem i pár písniček v češtině. Takže řekněme, že jsem se přes svoji práci, kdy točím většinou pro známé hudebníky, dostal zpět ke kořenům mě vlastním.
Proč vlastně folk? Když jsi byl na začátku rocker…
Nedá se říct úplně rocker, přesnější by byl punkáč. Ale to je jedno, podle mě každé období s sebou nese něco jiného. Na začátku to byl Mozart, co mě bavilo. Pak Manowar a Metalica. Dneska je to Bob Dylan a Sixto Rodriguez. Řekněme, že si postupně doplňuji hudební vzdělání z různých žánrů. A folk mě baví, protože je jednoduchej, hezkej, čistej. Asi mi to i připomíná první večery jako děcko u ohýnku, kde staří pardálové řezali bluegrass do španělek a hrály kotlíkářský vypalovačky. Je v tom prostě dle mého kus naší český duše. Proto je to asi teď můj dominantní styl.
Nedávno jsi vydal svoji debutovou desku. Ta nese název “Srdcolam“. Jak jsi se dopracoval k takovému názvu, nebo spíše tématu? Je v tom hodně osobní inspirace ze života?
Jak název napovídá, jsem Srdcolam. Je to v podstatě pseudonym pro moji neukojenou nenasytnou vlkodlačí duši. Někdo by řekl rozervanost. Prostě prokletej básník. Myslím si, že každý umělec hledá inspiraci trošku jinde a jiným způsobem píše. U mě to jde úplně samo. Pěkně zevnitř ven. Jako když zvracíte po pořádný kocovině. Takže odpověď zní, ano. Je to hodně ze života. Asi tak všechno. Něco jsou více písničky s příběhem, další jsou čistě o mých pocitech. A většina těch písniček je o ženách, do kterých jsem se zamiloval, ale prostě to neklaplo.
Jaké to pro tebe bylo nahrávat desku? Většinou děláš videa, ale tohle byl čistě hudební počin.
Studio mě posunulo o hodně dál ve vnímání hudby. Musím říct, že to pro mě byl až transcendentální zážitek. Měl jsem fakt dobrýho producenta, takže na mě každý den ve studiu dejchalo hudební osvícení. Dodneška to ještě vstřebávám a inspiruje mě to.
Řekni, co nás čeká na tvé desce “Srdcolam“?
V albu je celkem 13 českých písniček. Každá je úplně jiná, ale přitom jsem ve všechno já. Do každý z nich jsem dal lásku, hněv, nebo jinou silnou emoci, popřípadě zase v písničce “Kuřácká“ jsem použil spíše satiru a rozum. Každopádně album si můžete poslechnout na Spotify nebo mém Youtubu @vincvevo a pokud dorazíte na nějaký živý vystoupení, bude tam k mání i CD s krásným bookletem.
Zatím žádný komentář.