S ocúnem jesenním (latinsky Colchicum autumnale), který naše babičky nazývaly naháčkem, se můžeme v této době setkat nejen na zámku ve Zruči nad Sázavou, kde byly pořízeny naše snímky.

Ocún je středně vysoká vytrvalá bylina, která z hlízy vyhání na podzim fialově nachové nebo bělavé květy. Kvete od srpna do listopadu. Zvláštností je, že se opylují na podzim a teprve na jaře příštího roku dozrávají tobolky. Listy se objeví na jaře, kdy rostlina vytvoří silnou lodyhu se semeníkem.

Po dozrání semen se rostlina opět zatáhne do cibule. Všechny její části jsou prudce jedovaté. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, většinou roste na vlhkých lukách a v lužních lesích.

Užívanou částí v lékařství jsou semena, hlíza a v některých případech i květ. Všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy. Z více než dvaceti obsažených alkaloidů je nejdůležitější kolchicin, který patří k nejznámějším jedům. Ocún se většinou používá při revmatických onemocněních, protože má kladné účinky na tvorbu kyseliny močové.

Nejen ve Zruči se můžeme setkat s krásnými květy ocúnu jesenního, který někdy zaměňujeme za šafrán jarní (latinsky Crocus vernus). Hlavní rozdíl je ovšem ten, že krokus kvete na jaře. Při obdivování květů ocúnu však mějme na paměti jeho vysokou toxicitu.