Galerie naivního umění v kutnohorské Husově ulici praskala v neděli 20. 11. ve švech: Poslechnout si v jednom podvečeru výraznou osobnost našeho i světového jazzu a setkat se prostřednictvím vystavených děl se špičkovými výtvarníky bylo pro mnohé neodolatelným lákadlem. Laco Deczi!

Od  vstupu na profesionální hudební scénu před více než 50 lety vždy „originál“, vždy svůj, pořád tak trochu nezbedné, nezařaditelné dítě kulturní scény. A najednou je tu. Velký mág jazztrubky, zároveň šoumen, jemuž „nic lidského není cizí“! Kolem něj reprezentativní „vzorek“: Díla současných českých a slovenských umělců, tvořících v tzv. naivním stylu (některé známe téměř důvěrně – namátkou: Jan Skorka Lauko je nám „k dispozici“ ve své „dvojroli“ malíře i majitele galerie takřka denně, Iva Hüttnerová  či Ema Srncová se do Kutné Hory rády vracejí), v němž  tvoří „miniexpozici“ ostrůvek prací srbských Slováků, řazených k světoznámé  „Kovačické škole“, odkazující bez přehnaného patosu k odvěkým hodnotám: „Toto je naše zem, půda, jež nás živí, vichr, ohýbající stromy, voda, plynoucí časem, toto jsou lidé, kteří po té zemi chodí se svými sny, vítězstvími, prohrami, nadějemi, jedinými jistotami v zmatené, občas až šílící době dneška“...

Tóny jazztrubky se vznášejí galerií i poté, co koncert Laca Decziho  a jeho kapely skončil, provázen potleskem až frenetickým. Putují od obrazu k obrazu, jako kdyby ťukaly na dveře vznešených chrámů, mísily se do hospodské pranice, podbarvovaly snivé krajiny a lidi v nich, zvaly k zastavení, probouzely touhu přidat se k rozesmáté skupince, stát v mlhavém oparu po boku zpřízněné duše, či jen tak se potěšit něčím nevýslovně krásným a zároveň všedním, ležícím na dosah ruky. Popisovat, hodnotit, „škatulkovat“ výtvarná díla je  vždy ošidné. Nakonec to stejně musí udělat každý sám za sebe. V případě výstavy Současné české a slovenské naivní umění v kutnohorské galerii k tomu bude příležitost až do konce roku.