Přestože má zpěvák Luboš Pospíšil koncem roku snad ještě víc koncertů, vystoupení i jiných povinností, než v ostatních měsících, na „své Kutnohořany“ nezapomíná a tradičně pro ně v období kolem Vánoc hraje a zpívá – letos na Malé scéně Tylova divadla 15. 12.

Na prknech stál sám, jen s kytarou  – tím byl jeho dárek jaksi osobnější, bezprostřednější. Přesvědčili jsme se, že některé básně, knihy, filmy (v tomto případě zejména písničky) nestárnou. Pospíšilovy hity s úžasnými texty (jejich autorem je převážně Pavel Šrut) oslovují stejně jako před téměř čtyřiceti lety, Pospíšilův hlas je naléhavý, chvílemi něžný, chvílemi ostrý jako břitva.

Na pódiu před vámi stojí zralý muž a zároveň zasněný kluk, jemuž jeho výzvy, protesty, přitakání věříte a zatoužíte následovat ho na „cestě ke hvězdám“. Potlesk vyjádřil spokojenost obecenstva. Ale ten je celkem běžný. Méně obvyklé je, že si dojmy, melodie, podněty a vzněty nesete v sobě ještě dlouho poté, co sál oněměl a světla zhasla.