Rampa u objektu v areálu vlakového nádraží Kutná Hora město byla jen jedním z míst, které se stalo dočasným domovem pětice lidí bez domova, z toho jedné ženy. V lednových mrazivých dnech, kdy teploty klesaly až k mínus dvaceti stupňům, by náhodní kolemjdoucí jen stěží rozeznávali, že mezi igelitovými pytli, potrhanými a ušmudlanými lůžkovinami a nepořádkem, napůl zavátým sněhem, jsou nehybně zachumláni lidé.

     Pracovníkům nízkoprahového zařízení pro lidi bez domova Oblastní charity Kutná Hora se podařilo všem sehnat střechu nad hlavou, ať už v azylových domech či noclehárně nízkoprahového zařízení. Jak dlouho ve svých "nových působištích" zůstanou, než je zláká otevřený prostor a neomezený způsob života, je jen těžké předvídat.

     V pravidelném kontaktu s lidmi bez domova je terénní pracovník Oblastní charity Kutná Hora Lukáš Fiedler. Za svou profesi se setkal s řadou lidských osudů. Počátkem pádů bývá ztráta zaměstnání, nechuť přizpůsobit se, zapojit se znovu do pracovního procesu, snadné půjčky lákající k lehkému zisku peněz, majetku, následuje nemožnost splácet dluhy, exekuce...

     Více než půl roku přespávalo na rampě u malého vlakového nádraží pět osob ve věkovém rozpětí od 40 do 60 let. „Paní P. jsme umístili v azylovém domě na severu Čech, nemocného muže z Litvy jsme poslali zpět do jeho vlasti, tady by nepřežil. Pan T. je v současné době u nás na noclehárně. Z rampy utekl, protože tam nedávno došlo k potyčce kvůli krádeži mobilního telefonu v hospodě. Okradení si to nenechali líbit a přišli tam udělat „pořádek“. Prostě tam došlo k bojovému rozdílení," líčí Lukáš Fiedler s tím, že muži mají příležitost přenocovat v charitní noclehárně. Její kapacita je 10 osob a bývá naplněna. (Pro ženy podobné zařízení v regionu chybí.) V mrazivých dnech někteří lidé bez domova i nadále raději volí nocleh venku. "Důvodem jsou pravidla, která máme a to je zákaz pití alkoholu, který se některým nechce dodržovat,“ podotkl Lukáš Fiedler.

     Je 30. ledna a poslední mrazivá noc pod hvězdnou oblohou na rampě čeká i posledního z pětice jejích dočasných obyvatel. Je potřeba, aby si sbalil nejnutnější věci. Druhý den ho čeká spolu s pracovníkem Oblastní charity Lukášem Fiedlerem (na snímku vpravo) cesta do azylového domu. Nestojí o setkání a vyprávění svého příběhu. V doprovodu pracovníka charity, kterého dobře zná, s námi nakonec prohodí pár slov a souhlasí i se snímkem s odvrácenou tváří.

     Panu S. je kolem 60 let. Kdysi před lety prý přijel za prací do továrny v Kutné Hoře. Před zhruba deseti lety přišel o místo, později i o podnikovou ubytovnu. Jak říká Lukáš Fiedler, uplatnění, příležitost pracovat by prý určitě našel, zřejmě však neměl zájem. Stal se člověkem bez domova. „Pokud budou v místnosti víc než tři lidé, říkám vám, já tam nezůstanu. To bych nesnesl," říká pan S. Na život pod hvězdnou oblohou a neomezený prostor si již zvykl. Na rampě pod stříškou sedí na své válendě. Pod ní uschovány potraviny. Mezi tím, kdy si domlouvají nezbytné přípravy před odjezdem, mi ukazuje dlouhou dřevěnou lať a říká: "To je můj kamarád". V případě nutnosti by ji prý použil na svou obranu. „Už mě tu napadli. Měl jsem zlomená všechna žebra a ruku. Mám v ní šrouby. Napadli mě tu železnou tyčí," tvrdí přesvědčivě pan S.

„Je nám jasné, že v azylovém domě dlouho nezůstane. Už teď je nešťastný, že musí odjet. Na rampě byl sám, ani služeb našeho střediska nevyužíval. Občas se chodí umýt na veřejné záchodky, dojde si na polévku do hospody. Jinak leží v posteli a s lidmi se nestýká. Hlavním problémem u něj je alkohol. Když se opije, má představu, že ho někdo napadl a vždy někoho neprávem obvinil. To byl také důvod, proč musel z ubytoven odejít," vysvětlil Lukáš Fiedler. Právě alkohol je v mrazivých dnech pro lidi bez domova smrtelně nebezpečnou kombinací.

„Pan P. byl nalezen loni v zimě nedaleko sokolovny v Sokolské ulici. Utrpěl vážné omrzliny. Aby mu zachránili život, museli mu lékaři amputovat obě nohy," konstatoval Lukáš Fiedler a navázal: „Byl na LDN v rehabilitačním centru a následně v nemocnici v KH. V tuto chvíli za pomoci terénních služeb Oblastní charity KH má přiznán invalidní důchod ve třetím stupni. Je finančně zabezpečený. Není však možné, aby na vozíku zůstal u nás v noclehárně. Snažíme se pro něj získat bezbariérový byt.“

Podobný osud zřejmě čeká i muže, který byl nalezen nedaleko Kutné Hory v roští. Je mu okolo čtyřiceti a nechce si připustit to, že mu omrzly nohy. „Lékaři mu je chtějí amputovat pod koleny, dokud to jde. On nechce. Nedivím se mu. Žije dlouhá léta na ulici, příležitostně si sehnal brigádu a nyní se musí rozhodnout,“ dodal pracovník charity.

    Podle slov Slávky Kunáškové, vedoucí střediska Duhové Atrium při Oblastní charitě, které sídlí v Trebišovské ulici a poskytuje služby pro seniory i lidi bez přístřeší, v porovnání s předchozími lety v Kutné Hoře lidí bez domova na ulici ubylo. „V roce 2015 jsme v noclehárně evidovali 33 osob, v roce 2016 už jen 15. Na ulici stále zůstává minimum lidí. Ostatní se nám podařilo umístit na ubytovny, někteří dokonce začali pracovat, i když krátkodobě,“  řekla Slávka Kunášková s tím, že problémy se stížnostmi veřejnosti na chování některých lidí bez domova, které se týkaly toho, že se schovávali pod balkony domů, kouřili a hlučně se bavili, vedly k organizačním opatřením.  „Od vánoc jsme z důvodu mrazu nastolili nonstop režim, což je náročné pro pracovníky střediska především z hlediska udržení disciplíny klientů. Ráno lidé bez domova nemusí na hodinu a půl odcházet na ulici jako dříve. Provoz noclehárny byl prodloužen od 19 do 11.30 hodin,“ dodala Slávka Kunášková.