Na začátku prosince se vrátil ze světového šampionátu canopy pilotingu, který se konal v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. V silné konkurenci profesionálů z různých koutů světa se tam umístil v první třetině tabulky, vybojoval krásné 31. místo. Soutěže se účastnilo 94 závodníků z pětadvaceti zemí světa. V červenci 2017 se v Klatovech podílel na dalším českém rekordu, kdy se sestavě 40 parašutistů podařilo překonat dosavadní rekord (38) v největší formaci ve volném pádu. Petra Měšťáka, rodáka z České lípy, který žije a pracuje již 15 let na Kutnohorsku, jsme požádali o rozhovor:

Můžete krátce představit canopy piloting?  

Je to létání na speciálních vysokorychlostních padácích. Canopy piloting se skládá ze tří disciplín (distance - vzdálenost, speed - rychlost a accurancy - přesnost). Pro všechny tři je nezbytná vodní plocha, která by měla mít minimálně 70 na 20 metrů. VZDÁLENOST se měří od bójek umístěných ve vzdálenosti zhruba deseti metrů od sebe uprostřed vodní hladiny. Je potřeba se před nimi dotknout nohou vodní hladiny, čím blíže, tím lépe, prvních padesát metrů letíme ve výšce do metru a půl, na břehu jsou pak další dvě bójky s čidlem a tam se můžeme opět dostat do výšky 4 až 5 metrů. Ve světě se dnes dosahuje vzdálenosti kolem 130 až 140 metrů do dálky, záleží, jakým směrem fouká vítr. Další disciplínou je RYCHLOST. Na vodní ploše jsou opět dvě vstupní brány, na rozdíl od první disciplíny ale trať, která je dlouhá 70 metrů, vede do 75 stupňové zatáčky. Dráha je znázorněna bójkami. Měří se čas vstupu a výstupu. Třetí disciplína je dovednostní - PŘESNOST přistání.  Ideální scénář je takový, že prolétneme 40 metrů se špičkou nohy táhle ve vodě, pak se zvedneme do výšky a dopadneme do vyznačeného prostoru o rozměru metr na metr, kde zůstaneme stát na nohou. To je hodně těžké. V tréninku se mi to povedlo dohromady asi třikrát a z toho jednou v závodě.

Již třetím rokem jste držitelem českého rekordu v disciplíně speed, kde jste tohoto výsledku dosáhl?

Bylo to při mistrovství světa ve Spojených státech v roce 2014. Dosáhl jsem času 2,3 vteřiny (průměrná rychlost 100 km/ hod), což je český rekord. I když kolega z reprezentace při posledních závodech v Dubaji byl hodně blízko, český rekord nebyl zatím překonán, padl tam ale světový rekord – 2,07 vteřiny.

Jaké padáky se při canopy pilotingu používají? 

V současnosti máme dva světové závodní prototypy padáků od dvou výrobců. Mezi normální parašutisty, ani licencované, se ale nedostanou. Firma každého pilota, kterého považuje za schopného tento typ padáku ovládat, schvaluje zvlášť. Rychlosti v horizontálním letu těsně nad zemí totiž dosahují až 150 kilometrů v hodině. V sestupu je to ještě o něco více. 

Z jaké výšky skáčete? 

V této disciplíně, která je zaměřená výhradně na létání na padáku, výška výskoku je 1500 až 1800 metrů. Tím, jak padáky létají čím dál rychleji, narychlovací manévr začínáme čím dál tím výš. Kolem 400 metrů nad zemí se už začíná s finálním manévrem na přistání (narychlovací zatáčka).  Jakmile vyskočíme, máme výdrž ve volném pádu pouze tři až pět vteřin, někdo padák otevírá prakticky okamžitě po výskoku. Těch 1500 metrů je nezbytných k tomu, aby v případě potíží byl prostor a čas na případné odhození nefunkčního padáku a otevření záložního. Já osobně bych pod 1300 metrů s takovým druhem padáku neskákal. Kdyby letadlo nebylo schopno se dostat do požadované výšky, raději nevyskočím, pokud letadlo nehoří :-)))

Co vás k tomuto sportu vůbec přivedlo a jak dlouho se mu věnujete? 

Ke skákání mě přivedl táta. Byl členem Svazarmu a měl tehdy něco přes něco přes 50 seskoků. Před dvanácti lety mi koupil tandemový seskok, který se nakonec z nějakých technických důvodů neuskutečnil. Řekl mi ale, že za rok si to půjdu skočit sám.  No a tak jsem skočil a věnuji se tomu již 11 let. 

Kolik seskoků máte na svém kontě?

3250 seskoků. Při práci víc nezvládám. 

Jaké je vaše civilní zaměstnání?

Pracuji jako letecký technik na vojenské základně v Čáslavi. 

Vaše profese a koníček mají hodně společného...

To ano, vlastně 30 dní v měsíci jsem na letišti.

Jak je tento sport náročný? Je potřeba speciální příprava?

Náročný je hlavně finančně, nejvíce v začátcích, kdy se člověk učí a postupně se prokousává přes školní padáky až třeba k vysokorychlostním, když má to štěstí. Kromě  financí je to náročné i časově. Na letišti těch 11 let trávím prakticky všechny letní víkendy. Záleží na tom, čeho chcete dosáhnout.

Na letišti v Hradci Králové působíte jako  vedoucí instruktor, kameraman a tandempilot, řídící seskoků. Jaký vidíte zásadní rozdíl mezi závodním a rekreačním seskokem?

Je to hlavně v typu padáku. Naše závodní prototypy se dají používat výhradně na okamžité otevření. To znamená, že vyskočím a do pěti vteřin musím padák otevřít. Není dělaný na dlouhou výdrž ve volném pádu, jako se skáčou třeba formace, nebo seskoky ze čtyř kilometrů, kde je výdrž kolem 60 vteřin. S tímto typem padáku to skákat nejde, to by nás při otevření „zlomilo vejpůl“. 

Už jste se někdy dostal do krizové situace? 

Při závodech se člověk snaží ze sebe vymáčknout maximum. Když v rychlosti zavadíme o vodu, stane se, že nekontrolovaně vyletíme ven z dráhy a ty kotrmelce pak trochu bolí. Říkám, že je to takový náš motokros. „Krizovky“ samozřejmě k parašutismu patří, proto máme záložní padák. Závodní prototypy padáků jsou hnány do extrémních rychlostí, otevírání u nich není jako u běžného sportovního padáku, který je prakticky "hodný".  Jakmile padák konstruovaný na vysoké rychlosti udělá nějakou neplechu, problémy, rotace, jsou několikanásobně rychlejší, větší. Záložní padák proto využijete častěji, než při klasickém sportovním skákání. Já osobně jsem ho zatím použil čtyřikrát, většinou při tréninku, jen jednou při závodech. Nebylo to při běžném skákání, kterému se věnuji každý víkend na letišti v Hradci Králové.  

Měl jste někdy strach? 

Ze začátku jsem určitě obavy měl, to bych asi nebyl normální. Ale vyloženě strach jsem asi neměl. Spíše je to takový přirozený respekt, který člověk nesmí ztratit, i když má naskákáno tisíce skoků. Naopak si myslím, že jsem mnohem zodpovědnější než v začátcích a více přemýšlím, co by se mohlo přihodit. Mám sedmiletého syna a chci se vrátit domů zdráv. Přiznávám ale, že začátky před jedenácti lety byly divočejší.

Můžete krátce zhodnotit letošní sezonu a výhled do roku 2018?

Při mistrovství republiky v Klatovech jsem skončil třetí. Umístění v první třetině tabulky při světovém šampionátu v Dubaji považuji za úspěch. Jelikož nejsme profesionálním týmem, i když nějakou podporu jsme si za ty roky už vydobyli, každé umístění do první půlky v celkovém pořadí je super. Měl jsem za cíl dostat se do první dvacítky. Pokud člověk není první, nemůže být nikdy spokojený. Světových her jsem se letos bohužel nemohl zúčastnit, kvalifikace z loňského mistrovství světa mi těsně unikla o pouhá tři místa. Výhled do roku 2018? Jako každoročně mě čeká mistrovství republiky, které se uskuteční v srpnu v Klatovech, ještě předtím v červenci Mistrovství světa ve Wroclavi v Polsku...

Čeho byste chtěl v tomto sportu dosáhnout?

Ve své kariéře bych se chtěl minimálně ještě jednou kvalifikovat  na Světové hry, které se konají jednou za čtyři roky. Je to taková olympiáda neolympijských sportů. Ty nejbližší se uskuteční v roce 2021. Mistrovství republiky bych chtěl vyhrát a kdyby se mi podařilo na mistrovství světa umístit do té dvacítky, budu spokojený.

Děkujeme za rozhovor.