Nezákonná těžba lesa je u nás čím dál tím „populárnější“. Před 5 - 7 lety se takto ročně vykácelo kolem pěti tisíc metrů kubických dřeva. Za poslední čtyři roky to bylo zhruba třikrát víc. Rostou i pokuty udělené Českou inspekcí životního prostředí, které loni přesáhly 12 mil. Kč.

Úvodem zmíněná fakta jako kdyby byla ztělesněním úsloví „podřezávat si větev, na které sedíme“. Je třeba uvědomit si, že se nejedná jen o peníze, které po bleskových nákupech, nelegálním vykácení a rychlém prodeji znehodnoceného pozemku chybějí v kapse každého z nás, ale zejména o nenávratné škody, jež nelze plně vyčíslit: Holiny, působící jako pěst na oko v dříve překrásné krajině (jednomu z největších „lákadel“ ČR), paseky, narušující ekosystém, „prázdná místa na mapě“, která ovšem už nikdy nebudou obdělávána, jako za našich předků (kdy se klučil les, aby vzniklo pole).

Často (tak trochu s pokrčením ramen) uváděná „příčina“ – „hlad“ po dřevě a dřevěných výrobcích a příležitost k rychlému obohacení jen dokládá fakt, že společnost pouhým „hlídáním“ prostor, které není v lidských silách ohlídat stoprocentně, k žádnému cíli nedojde. Kámen úrazu je i v tomto případě (podobně jako u „sběru“ kovových součástek nebo papíru, který za zloděje někdo vytřídil) v obecném povědomí: Na cestě k majetku je téměř vše přijatelné.

Snad ještě více v stále se rozrůstajícím přístupu: Co se mně přímo netýká, to mě nezajímá. Podnikatel, který takto získané dřevo získal (velmi pravděpodobně s nějakou výhodou), je přitom přímo povinen znát jeho původ a nelegálně nabytý materiál nekupovat. Prodejce určitě ví, že překročil jak zákon, tak hranice zdravého rozumu. Když už ne slušnost, tak alespoň pud sebezáchovy obdobné jednání činí v mnoha zemích za naší hranicí nepřijatelným.

Je to paradox, který s předchozím textem jen zdánlivě nesouvisí: Nikde na světě jsem zatím nenarazil na tolik vášnivých houbařů jako u nás a zároveň na takovou spoustu odpadků v lese – od hadrů přes láhve, plechovky, pneumatiky, starý nábytek, odpad ze zahrady až k železnému šrotu…