Jedním z charakteristických příznaků doby je nepřehlédnutelný jev: Obrovský počet lidí, kteří se živí poradenstvím. Já to nekritizuji, jen konstatuji. Přál bych si nějaké vyhodnocení přínosu této sorty – nemám na mysli žádné podrazy (často maskované takzvaným lobbingem), šizení na daních a podobné činnosti, pohybující se na hranici zákona. Jen by mě prostě zajímalo, jestli se opravdu jedná o potřebu, nebo o módu.

Když vidím například poslance Evropského parlamentu, který má „k ruce“ osm poradců (asistentů), nutí mě to zapochybovat o jeho kompetenci. Svádí to k domněnce, že uvažuje zhruba takto: „Já už jsem své udělal ve volební kampani, dosáhl jsem dobrého postavení a vysokého platu, teď ať za mě pracují jiní“. Ono už to slovo „poradce“ má v naší zemi poněkud pejorativní nádech. Příčiny jsou přinejmenším dvě:

První: Nadměrný výskyt osob, které doopravdy nic nedovedou, ale do všeho žvaní (každá hospoda má minimálně jednu takovou). Druhá: Dlouholetá přítomnost sovětských poradců, jejichž pokyny musely být respektovány, třebaže nic dobrého nepřinášely – metody, násilně „roubované“ na naše poměry působily občas až tragikomicky. Podobné pochybnosti mám při pohledu na vysoké účty různých státních institucí za posudky, prověrky nebo za vypracování směrnic odbornou firmou – mám z jejich množství pocit, že tu buď někdo není na svém místě (dostatečně na funkci kvalifikován, odborně i lidsky), či se mu nechce moc namáhat, případně si připravuje alibi pro variantu nezdaru. V krajním případě cítí potřebu přizvat přítelíčka a o odměnu se podělit.

Je samozřejmé, že poradce může být (a mnohdy je) subjekt vhodný, potřebný a spolupráce s ním má naději přinášet všestranný prospěch. Měl by se ovšem podílet nejen na zisku, ale i na odpovědnosti za zdar díla, jinak je fakticky degradován na pouhého kibice, který se vždy hlásí výlučně k vyhrané partii. Pokud svůj přínos a svou prospěšnost i pracovitost beze zbytku neprokáže, doporučuji (i s tím rizikem, že budu k výše uvedeným „poraděnkům“ přiřazován) uplatnit v praxi heslo, jež vyznávali už předkové: „Kibic, drž tlamajznu, ať tě přes ni nemajznu“!