NA ÚVOD JEDNÁNÍ ZASTUPITELSTVA MĚSTA KUTNÉ HORY 18. 6. 2019 PŘEVZAL Z RUKOU STAROSTY MĚSTA JOSEFA VIKTORY ČESTNÉ OBČANSTVÍ KUTNÉ HORY LETOS JUBILUJÍCÍ JAROSLAV  REZLER.

Někdy v polovině devadesátých let minulého století jsem o něm (a po rozhovorech s ním) napsal do Obzorů Kutnohorska článek s titulkem Kovář, člověk, umělec Jaroslav Rezler – dnes, zhruba po téměř čtvrtstoletí bych v něm neměnil ani slovo.

On nikdy nepotřeboval nadsazovat, povyšovat se, shlížet protektorsky na svět kolem sebe. Stačilo mu být čestný (řekl bych, že dokonce statečný) a humánní, žít pravdivě, neponižovat se a nechávat za sebou dílo, které je potřebné, často funkční, mnohdy krásné.

Mohl bych tu vypočítávat jeho práce  - připomeňme si alespoň některé z těch realizací, s nimiž se setkáváme takřka denně, nebo je máme „na dosah ruky“:

1970 Kutná Hora Sedlec, ř.k.farní kostel Nanebevzetí P.Marie, hlavní loď  - kovaná menza a sedes; boční kaple - kovaná menza, ambon, svatostánek;

1985 Praha, kostel sv. Voršily, kovaná oltářní menza, ambon, svatostánek a vstupní mříž do boční kaple;

1986 Praha, kostel sv.Ludmily, nám.Míru, kovaná menza a ambon;

1991 Praha - Liboc, farní kostel, svatostánek (s Alešem Rezlerem);

1995-1996 Golčův Jeníkov, hřbitovní kostel sv.Markéty, kované doplňky interiéru (s Alešem Rezlerem),

1972 Kutná Hora, interiér restaurace U Dačického – kovové doplňky (s Dobroslavem Follem a Františkem Skálou);

1975 Kutná Hora, Vlašský dvůr - Národní kulturní památka, kované zábradlí, okenní mříže, branka (s Petrem Kalfusem);

1978 Kutná Hora, katedrála sv.Barbory, vstupní mříž (s Petrem Kalfusem);

1982 Sázavský klášter - Národní kulturní památka, vstupní brána a branka (s Petrem Kalfusem);

1990 Jakub (u Kutné Hory), románský kostel sv. Jakuba, kovaná vstupní brána (s Petrem Kalfusem), atd.  Uvést, že je tvůrcem speciálních šperků a předmětů sakrální povahy, například osobního kříže pro biskupa královéhradeckého Josefa Kajneka, berlínského preláta Josepha Michelfeita, pro hraběnku Sophii Hartig-Waldstein atd.

Zdůraznit jeho členství (i předsednictví) v Středočeském sdružení Unie výtvarných umělců. Ale to vše lze najít v odborné literatuře nebo třeba na internetu. Mám dojem, že nejlepší bude citovat jeho slova, pronesená k zastupitelům těsně po převzetí titulu:

„Děkuji vám všem, nepovažuji se za výjimečného, zvláštního. Každý člověk má svou profesi dělat čestně a poctivě. Vám přeji, abyste neprovozovali „atrakce“ koalice – opozice, ale společně pracovali k prospěchu města a jeho lidí.“ 

Důkazem, toho, že stejně jako v časech, kdy byl členem kutnohorského zastupitelstva, stále umí oddělit podstatné od balastu, byl souhlasný potlesk přítomných i fakt, že v průběhu jednání v různých situacích znělo jeho jméno...

DŘÍVE NEŽ SE ROZHODLI, UŽ NEBYLO O ČEM – BASKETBALOVÁ AKADEMIE GBA (chtěla využívat novou sportovní halu Klimeška, přinést do Kutné Hory vysoké mládežnické i mužské soutěže, vzbudila však i obavy, zda by byl ekonomický efekt dostatečný a naopak, jestli by takovou radikální změnou nebyli poškozeni místní sportovci)

ČEKALA NA DEFINITIVNÍ ROZHODNUTÍ ZM TAK DLOUHO, AŽ OD ZÁMĚRU UPUSTILA A SÍDLIT BUDE V JINDŘICHOVĚ HRADCI. Očekávané rozhodnutí tedy logicky z programu jednání ZM Kutné Hory „vypadlo“.

Jednání ZM toho pochopitelně přineslo mnohem, mnohem víc. Ale o tom až zase zítra.