Tramping- pro někoho dávno vymřelé hnutí, pro jiného stále milovaný způsob trávení volného času. Nicméně ani ti nejvěrnější trampové nemohou popřít, že jejich druh postupně vymírá. Přesto je i tak malé město jako Kutná Hora překvapivě bohaté na trampské osady. Tento seriál vám přinese osudy a historii několika z nich. Tou první je 27 let stará osada Free boys.

„Osadu Free boys (Svobodní chlapci) jsme založili v lednu roku 1988. Ten název byl můj nápad, protože táta měl osadu Santa liberty (Svatá svoboda) a my jsme tu svobodu taky chtěli mít v názvu, protože tramping tenkrát byl a ještě pořád je hlavně o svobodě. Nebyli s tím žádný zvláštní ceremonie, prostě jsme na Klokočkách seděli se třema kamarádama v kempu na Kvintáně, slovo dalo slovo a od tý doby jsme my čtyři jezdili jako osada Free Boys“, vzpomíná na začátky osady jeden ze zakladatelů Čepy. Trampové z této osady, která funguje dodnes, jsou v Kutné Hoře tak trochu zvláštností.

Jako většina ostatních si totiž nikdy nenašli místo, kde by postavili chatu či srub a pořádali tam své výroční ohně. Místo toho se prohlásili za osadu toulavou, a od té doby každý rok v lednu pořádají výroční vandr u příležitosti svého založení. Za 27 let existence osady se už na výročním vandru ujaly různé tradice, jako je každoroční návštěva hospod Na Špici a U Boučků. „Jezdíme tam každej rok a tamější výčepní už si nás pamatuje. Většinou je z nás dost nešťastnej, protože se obvykle zdržíme dost dlouho. Jednou před náma dokonce klečel na kolenou a prosil ať už jdeme spát, že dá každýmu tři velký rumy zadarmo. Další rok jsme tam samozřejmě byli zas a jen co jsme vlezli do dveří, tak hospodskej strašlivě zblednul, vyděšeně zasípal něco jako „Proboha to už je to rok?“, poslal za bar manželku a zbytek večera jsme ho už neviděli.“, vypráví Čepy s úsměvem.

Jelikož spaní pod širákem v lednu není nic snadného, účast na Freemanském vandru většinou nepřesáhne deset lidí. Přesto prý kdysi bylo normální, že když osadníci vystupovali v Turnově z vlaku, potkali na nádraží dalších dvacet vandráků.

„Samozřejmě jsme občas měli problémy s policií a ochránci přírody. Hodně jsme jezdili do Českýho ráje. Tam byla spousta kempů a bylo normální, že si lidi v jednom z nich nechali všechny věci a šli se na celej den projít. A nikdy se tam nic neztratilo, i když se tam občas válelo dost vzácný vybavení, který v tý době bylo jen těžko k sehnání. V noci nás pak občas přišli vybrat ochranáři. Jenže když přišli do jednoho kempu, tak to lidi co tam zrovna spali, okamžitě dali vědět všem okolo, takže za chvíli jsme se všichni sešli na hranici, kde už na nás nemohli.

Nebylo to zrovna nenápadný, když v jednu hodinu ráno stálo čtyřicet vandráků s narychlo sbalenejma věcma těsně za hranicí chráněný oblasti, ale už nám nemohli nic říct. No, a na tu pokutu jsme se pak v hospodě všichni složili, protože kdyby nás vandráci z druhýho kempu nevarovali, tak jsme tu pokutu vyfasovali taky. Takže takhle tam to kamarádství tenkrát fungovalo. Dneska už se to zdá naprosto neuvěřitelný.“ Vzpomíná Čepy na to, jak vypadal tramping před více než 20 lety.

Osada Free Boys funguje dodnes a příští rok oslaví 28. narozeniny. Jestli je chcete poznat, zkuste v lednu vyrazit do Českého ráje a třeba na ně narazíte. Jak poznáte, že to jsou oni? Jednoduše - rozhodně to bude jediná parta spící v lednu pod širákem.