Přistávací plocha pro vesmírné civilizace? Co jiného může být gigantický osmiúhelník uprostřed lesů na vrchu Sukov? Kdo vytvořil takové monstrum a proč? Odpověď je jednoduchá, jde o zavlažovací nádrž z doby konce socialismu, jednu z největších v bývalém Československu. Snahou projektantů této „giganádrže“ bylo vytvoření samostatnosti v pěstování ovoce a zeleniny, s ambicí vývozu těchto komodit a tím získávání deviz. Kutná Hora má totiž počet slunečních dnů téměř jako jižní Morava, bonita půdy je obdobná, jen ta voda v důsledku nižších a především nerovnoměrných srážek schází. A právě tento problém měla sukovská nádrž odstranit. Voda byla čerpána z Labe u Starého Kolína do nádrže v Libenicích a z ní v noci v době přebytku elektrického proudu přečerpávána na Sukov a následně po celý den rozváděna k jahodám, černému rybízu, jabloním, broskvoním a dalším plodinám, až na Karlov a k Vrchlici.

Nutno poznamenat, že část vody byla rozváděna formou kapénkové neboli bodové závlahy, to znamená, že voda je vedena ke každému stromu či keři zvlášť, kde pouze odkapává. Není tak zavlažována celá plocha, jedná se tak o maximální využití vody. Touto koncepcí v podstatě autoři projektu předběhli dobu. Jednalo se o první použití této technologie v celém Československu, dnes je tato metoda, především pro svoji efektivitu, běžná.

Náklady na vybudování nádrže se však přesto nestačily vrátit, nádrž fungovala pouze od roku 1988 do roku 1991. Podobná situace byla s nádrží v nedaleké obci Malá Vysoká a s nádrží v Železných horách, odkud voda samospádem zavlažovala sady kolem Bílého Podolí.

Když člověk stojí uprostřed tohoto obrovského díla, padá na něj až tíseň. Na jedné straně je „znásilněná“ příroda, výsledek touhy po ovládnutí přírody, projev lidské arogance, moci, prosazení hesla „poručíme větru, dešti“. Na druhé straně obrovská práce „českých rukou“, dílo, které přestože bylo zatíženo vysokými náklady, technicky fungovalo. Jakési „Gabčíkovo – Nagymaros“, ale v menším. Je to stavba z dnešního pohledu zbytečná, ale na druhé straně, je správné a nutné v dnešním zglobalizovaném světě vozit jablko či jahodu přes půlku Zeměkoule?

A jakou mají tyto nádrže perspektivu dnes? Žádnou. Technicky by nebyl problém nádrže uvést do provozu, tyto náklady a především následné provozní náklady by však nikdo nezaplatil, jednoduše by se mu nevrátily. Význam měly tyto nádrže v době svého vzniku, kdy byla nutná a v podstatě nezbytná samostatnost v pěstování ovoce a zeleniny, dotace od státu byly samozřejmostí, také z důvodu politického. Dnes by produkty vypěstované pod těmito závlahami nemohly finančně konkurovat ovoci dovezenému ze zahraničí, nikdo by je za tak vysokou cenu nekoupil. A tak nám pro další generace zůstávají „jizvy“ v krajině, vzpomínky na svět rozdělený „železnou oponou“. Co s nimi? Nikdo neví, je to memento, vztyčený prst, vzpomínka na dobu monstrózních projektů, ale také na um českých projektantů a především dělníků, kteří toto gigantické dílo postavili.  –Ing. Vladimír Havlíček-

Ohlasy a komentáře, které se nám zdařilo získat (zpracoval: hos): 

ING. JIŘÍ MAŠÍN, jednatel společnosti VEKTRA, spol. s r.o., Libenice, která je majitelem stavby na Sukově, nám laskavě poskytl doplňující údaje:

Objem nádrže Sukov 11500m3, nádrž Malá Vysoká pouze 7500m3, vyrovnávací nádrž Libenice 1500m3. Sukovská nádrž je napájena potrubím o průměru 400mm, z Libenic hnala vodu 2 čerpadla s motory každý 320kW na 6000V. Celá nádrž byla načerpána za zhruba 10 - 12 hodin. Já jsem nastoupil po zkušebním provozu celé závlahové soustavy (1989) do Libenic (provozovatelem byl tehdy Agrostav Kolín). V roce 1991 jsme převzali provozování jako společnost VEKTRA a do roku 1997 jsme měli závlahovou soustavu v pronájmu. Závlahy na Starokolínsku (které jsou součástí celé soustavy) byly provozovány až do roku 2003. Závlahy sadů na Pečecku a Kutnohorsku skončily s omezením dotací (myslím, že naposledy se voda na Sukov čerpala v roce 1995).

Po době krize není pro nikoho snadné mít smělé vize. Na druhou stranu stále hledáme cesty, jak nádrž smysluplně využít. Záměry soukromých investorů jsou dva, ale nelze o nich ještě mluvit a je jisté, že bez dotační podpory EU se ani o tomto nedá uvažovat…

SPOL. VINNÉ SKLEPY KUTNÁ HORA: Nádrž na Sukově nás inspirovala k záměru využít ji jako netradičně pojaté vinařství, zapuštěné v zemi (nad terén by vystupovaly jen věžičky), avšak pro neúnosné náklady jsme byli od toho upustit.

STAROSTA KUTNÉ HORY MARTIN STARÝ: Ani kutnohorské radnici není osud díla na Sukově lhostejný, Finanční náročnost však i zde zatím neumožňuje přikročit k realizaci nastíněných možností využití: Prostor pro skateboard, amfiteátr k pořádání koncertů, atd.

PHDR. PAVEL NOVÁK z Národního zemědělského muzea na Kačině (přečetl si náš materiál a komentoval ho slovy): Snaha o soběstačnost byla nejen dle mého názoru správná v době vzniku nepochybně, dnes jen do jisté míry. Nešlo o nic nového ani s vývozem. Za první republiky se například hlízovské zelí vyváželo až do Hamburku a malínský křen dokonce i do zámoří. Koncem 60. let některá JZD čile obchodovala s cizinou. Neumím vyhodnotit nákladnost zavlažování, ale ovocnáři prý opět uvažují o obnově závlah sadů. Giganádrže jsou to jen v kutnohorském měřítku, stačí se podívat do Podkrušnohoří…